Znáte to? Všechno se nějak zamotá, člověk ani neví jak, ale najednou je v pasti svých vlastních myšlenek, pocitů, nálad. Cítí se nesvůj, nejistý, cítí, že je něco špatně, ale nedokáže vidět svůj život z nadhledu. Je vtažený do svých problémů, jakoby jimy byl pohlcený. Nejen že nevidí, ale ani se nemůže nadechnout. Hledá cestu, východisko, správný...

Důvěra ?

04.03.2019

"Neboj se, jeď. No... Odraz se a rozjeď to. Nic se ti nestane. Tak dělej. Prosím tě, dělej nebo tady budem stát až do večera. Říkám ti, že se ti nic nestane. Tak šup, jeď." Hmm, jak to skončí? Těžko říct, jestli pláčem nebo vítězstvím.

Ano, ale...

26.02.2019

Ano, vím, co bych měla dělat. Vím, jak je to v mé situaci naprosto jasné, zřejmé. Vím, že by mi to pomohlo, posunulo mě dál, vyřešilo mé problémy a nejasnosti. Říkám si už dlouho, že je něco špatně a že se v tom, co dělám, necítím dobře. Chce to změnu. Menší nebo větší, ale prostě změnu. Chce to udělat ten...

Zítra, 5. prosince, chodí Mikuláš. Besídky ve školce, ve škole, dokonce i v domovech pro seniory - hezká tradice... Letos mě docela zaujalo, jaký zájem má řada rodičů o čerty opravdu naturalistické.

Advent

02.12.2018

Dnes je první advent. Čas přípavy na něco velkého, čas stále kratších dnů a ustupujících slunečních paprsků. Ale i čas stresů, nervů, paniky, nakupování, hromadění a následné únavy a rozčarování.

"Počítám do tří..." Významný pohled, nastavený palec: "Jedna...", ukazováček "Dva...", pomalu se zvedající prostředníček: "A jedna jsou...." A nic, nic se neděje... Zoufalá máma, která se chce se svým tříleťákem domluvit, nechce se s ním přetahovat, nechce být ta "zlá", chce aby její dítě pochopilo a uznalo její důvody a zařídilo se podle jejích...

Máma - děvče pro všechno - kuchařka, pradlena, uklizečka, nákupčí... Do této role se mnoho žen případně obou rodičů vloží s přesvědčením, že toto je projev dobrého a starostlivého rodiče, který o své děti dostatečně dobře pečuje. Nejprve říkají: "Je na to ještě malý", později "Má moc učení, kroužků" a nakonec "Nechce se mu, co s ním mám dělat?".

Kdo z rodičů tato slova nikdy nepoužil? Jako pomůcku ke zvládnutí nevhodného chování dítěte, výhrůžku, varování... Počítám do tří! A pak? Co se stane potom, čeho se má dítě obávat?

Možná si vzpomenete na ten pocit bezdětného mladého člověka, který pozoruje rodiče s dětmi ve svém okolí a v duchu hodnotí: "No toto bych svým dětem nikdy nedovolil, takhle to u nás teda opravdu vypadat nebude." Naprostá jistota v tom, jak má bezchybná výchova vypadat a jak ji v budoucnu snadno zvládnout začne s narozením dítěte více či méně...