Znáte to - den, který začne jako jedna velká pohroma a vy máte pocit, že od rána jen hasíte požáry.

Stejně jako květiny potřebují vodu, potřebují děti povzbuzení. Bez něho jejich zdroj sebedůvěry a sebejistoty vysychá, ztrácí odvahu a snaží se ji získat jiným, často nevhodným způsobem.

Určitě to znáte - něco se děje, běžná situace... Než se nadějete, říkáte nebo děláte něco, co nechcete. Reagujete automaticky, jako předem naprogramovaný stroj, na kterém někdo zmáčkl to správné tlačítko.

Když nevíš kam jdeš, určitě dojdeš jinam!

Cítíte se v napětí, neklidu, pod tlakem? Valí se na vás úkoly ze všech stran až máte pocit, že se ani nemůžete nadechnout?

Rodičovství je úkol, do kterého se většina rodičů pouští s velkou chutí a nadšením, aby po čase zjistila, jak náročný projekt má před sebou. Nejlépe výchově rozumí bezdětní lidé a rodičovské chyby nejlépe posuzují lidé, kteří buď děti ještě nemají, nebo na obtíže spojené s jejich výchovou dávno zapomněli.

Co je snazší, vychovávat dceru nebo syna? Odpovědí bude hodně a budou tak odlišné, jak jsou odlišné naše děti. Můžeme ale říct, že většinově je výchova kluků od výchovy děvčat prostě jiná. A rodiče synů neprohloupí, když si budou jinakost mužského pokolení uvědomovat, budou s ní počítat a budou se podle tohoto poznání ke svým synům chovat. Jedině...

Znáte to? Všechno se nějak zamotá, člověk ani neví jak, ale najednou je v pasti svých vlastních myšlenek, pocitů, nálad. Cítí se nesvůj, nejistý, cítí, že je něco špatně, ale nedokáže vidět svůj život z nadhledu. Je vtažený do svých problémů, jakoby jimy byl pohlcený. Nejen že nevidí, ale ani se nemůže nadechnout. Hledá cestu, východisko, správný...

"Neboj se, jeď. No... Odraz se a rozjeď to. Nic se ti nestane. Tak dělej. Prosím tě, dělej nebo tady budem stát až do večera. Říkám ti, že se ti nic nestane. Tak šup, jeď." Hmm, jak to skončí? Těžko říct, jestli pláčem nebo vítězstvím.